____________________________________________________________________________
S A T A N I S M U S
1) Úvod. Základní proudy. Anton
Szandor LaVey.
Tolikrát omílané téma, čím větší skandál tím lepší zpráva.Avšak Satanismus není zdaleka jen to co znáte ze sdělovacích prostředků. Moderní podoba Satanismu jako životní filosofie, způsobu myšlení, stylu života, bývá velice vzdálená tomu co ví průměrně informovaný jedinec. Média jsou zahlceny nesmysly, které se třeba dobře čtou, ale realitě jsou na míle vzdálené, hlavní požadavek není pravdivost, ale dobrá prodejnost. Na internetu se při troše snahy a píle nakonec přeci jen prokousáte k hodnotným informacím, ale co se týče například televize či novin je vše většinou dopředu ztraceno.
Pokusím se Vás seznámit alespoň s některými základními fakty, které se k modernímu Satanismu váží. Společně odhalíme věci všeobecně známé stejně tak jako ty které jsou zahaleny rouškou tajemství. Tak tedy vzhůru, beze strachu, ale s respektem, pojďme poodhalit těžký závěs který nám zastírá výhled do dálek, které znamenají poznání.
S a t a n i s m u s
Satanismus jako takový se dá rozdělit na dva základní proudy a to Satanismus jako vzpoura či protest a Satanismus jako životní filozofie. V prvním pŘípadĚvzpoury a protestu jde o tu známější variantu, která vznikla někdy ve středověku jako protest proti vládnoucímu monoteistickému náboženství, křesťanství. Jeho praxe se dá shrnout do všeho co nějakým způsobem paroduje křesťanství či přímo vše opačné tomuto náboženství. Odsud pochází ony pověstné černé mše které jsou parodií na ty křesťanské či uctívání ďábla jako božské duchovní bytosti. Často se ve středověku stával zdrojem zábavy pro nudící se šlechtu, která hojně provozovala černé mše společně s divokými sexuálními orgiemi.
Druhá možnost Satanismu jako Životní filozofie je ta, která bude zajímat nás na naší pouti. Svojí podobu získal až ve dvacátém století, kdy základy položil Anton Szandor LaVey, který se narodil v USA, ale jeho kořeny sahají hluboko do temné Evropy, neboť je potomkem gruzínských, rumunských a alsaských prarodičů. To on o Valpuržině noci (poslední noc v dubnu) roku 1966 vyhlásil slavnostně vznik Satanské církve. Za svůj život vydal několik knih z nichž nejznámější samozřejmě je Satanská bible, která se dočkala několika vydání ( vydává se do dneška) a po určitou dobu byla v USA dokonce více prodávaná než Bible křesťanská.
LaVeyův zájem o tajemno a magii se projevoval již v útlém mládí, kdy se mu do rukou dostal časopis Podivné historky a knihy jako Frankenstein či Drákula. Na střední škole zazářil jako zázračné dítě, avšak největší úsilí věnoval mimoškolnímu studiu metafyziky a okultismu. Školní osnovy ho nudili a tak před maturitou opouští školu a přidává se k cirkusu jako ošetřovatel lvů a tygrů. Poté co odejde z cirkusu nastoupí do zábavního parku jako pomocník kouzelníka kde má konečně dosti času ke svému soukromému studiu. Když se v jednadvaceti ožení, odchází ze zábavního parku a zapíše se ke studiu kriminalistiky na City College of San Francisco. Jeho první seriózní zaměstnání je jako policejní fotograf kde se dokonale seznámí s odvrácenou stránkou lidské přirozenosti. Po třech letech toto místo opouští a naplno se pouští do studia „černých umění“. Pravidelně jednou týdně pořádá přednášky o okultismu. Z úzké skupiny lidí pravidelně navštěvující tyto akce vzniká později okultní skupina Magický kruh. LaVey dlouho experimentoval se základy geometrických prostorových koncepcí, které později shrnul v práci nazvané „Zákon rŮznobĚŽníku“. Největšího úspěchu však dosáhl, již výše zmíněnou, knihou „Satanská bible“. Mezi další patří též „Satanské rituály“ „´dáblŮv mstitel“ či „Dokonalá čarodĚjka“, které se dočkali také značného ohlasu.
Anton Szandor LaVey byl opravdu velikánem v této oblasti a udělal významný krok kupředu co se týče osvěty ohledně problematiky Satanismu. V dnešní době ušel již Satanismus dlouhou cestu rozvoje, který nikdy nekončí. Samotná „First Church Of Satan“ založena LaVeyem se dnes netěší dobré pověsti, ale je na každém jak si vybere. U nás působící 1. ˇCesko-Slovenský Chrám Církve Satanovy přerušil s F.Ch.O.S. kontakt a vydal se vlastní cestou vývoje.
2) Co je to Satanismus? Kam v současné době dospěl? Co vlastně uznává a jaké má tendence?
Moderní či novodobý Satanismus uznává za datum svého oficiálního vzniku „Valpuržinu noc“ (jeden z nejvýznamnějších svátků Satanismu) roku 1966, kdy Anton Szandor LaVey oznámil světu její příchod.
Satanismus je živočišné „náboženství“ či spíše, abychom byli přesnější, filozofický směr, který učí své adepty zodpovědnosti, aktivnímu přístupu ke svému životu a především klade velký důraz na neustálý rozvoj (psychický i fyzický) jedince. Satanismus řeší vzniklé životní situace a překážky svérázným způsobem, který se shoduje s ústředními myšlenkami a každý vážný příznivce je má dostatečně zažité. Všeobecné základy Satanismu jsou ve stručnosti sepsány v „Satanské bibli“, kterou doporučuji všem novým zájemcům o „náboženství těla“ jak se také Satanismus nazývá. Po jejím přečtení získá spousta z vás dojem, že se až podezřele moc ztotožňuje s obsahem této jedinečné knihy. Pak je vše v nejlepším pořádku, neboť Satanismus vážně nic nepředstírá ba naopak si velice zakládá na přímém jednání, přirozených přírodních zákonech a lidskosti se všemi aspekty. Základními požadavky na Satanistu je uvědomění si sama sebe, nezávislé a svobodné využití vlastní mysli a především aktivní utváření svého života a budoucnosti (jedna z největších ubohostí člověka je pohodlnost či spíše lenost něco se svým osudem udělat, snazší a bez námahy je přeci sedět se založenýma rukama a čekat „co život přinese).
„Namísto odříkání rozkoš“ zní v Satanském devateru a ona rozkoš se také stala bohatým zdrojem pomluv, které se dali použít na Satanismus (s cílem co nejvíce jej pošpinit). Kdo by u Satanistů, jako samozřejmost, očekával bujaré sexuální orgie se plete a svůj omyl zjistí hned jak naváže s nějakými Satanisty kontakt. Ano, je pravda, že vyznavač této filozofie si užívá rozkoší plnou měrou, ale vždy tak, aby tím neomezoval práva a svobodnou vůli dalšího jedince. Rozkoš bere jako formu odměny za svou tvrdou práci. Pro Satanistu, který je naučen přijímat život se vším všudy, je zcela nepochopitelné proč by v životě naplněném starostmi a bojem o přežití, měla chybět tato malá forma odměny v podobě všemožných tělesných rozkoší (o kterých je navíc přesvědčen, že si je plně zaslouží).
Pro Satanistu není významnějšího dne v roce, než-li je den jeho vlastního narození.Miluje přeci život a naplňuje ho ve všech oblastech! Co by tedy mohlo býti důležitější než výročí dne, kdy přišel na svět, počátek jeho vlastního života. Satanismus zbožšťuje člověka a jeho Já. Nenadřazuje, nýbrž se srovnává s Bohy (jsme přeci stvořeni k obrazu božímu). Poukazuje na to, že pouze jedinec dostatečně si jistý sám sebou a svým egem, může dále zcela upřímně rozdávat jistotu, radost, lásku (stejně jako nenávist) v dostatečné míře zasluhujícím to lidem.
Jak ovšem Satanista zvolí lidi, kteří si náklonnost (a někdy i třeba pomoc) zaslouží? Jako základní ukazatel pro své soudy a rozhodnutí volí bezpodmínečně především své svědomí. Dobro je velice relativní pojem, co je výhodné a prospěšné pro nás, už může zcela jinak působit na toho druhého.
„Silnější přežije“, zákon starý jako sama jeho stvořitelka, příroda. Nejspíš i proto budí tolik děsu a bázně v mnohých srdcích. Avšak je to právě agrese, kterou nás příroda obdařila, ženoucí nás stále vpřed navzdory všem nepřízním života a zároveň nás držící neustále ve střehu a při životě. Bez ní byste rychle zahynuli. Zůstaňte stát někde nečinně vzadu a dav vás utlačí, zašlapá vás nemilosrdně do prachu dějin a dopadnete stejně jako to raněné zvíře postávající stále opodál a čekající, aniž to samo tuší, na svou vlastní smrt, neboť zdravé stádo již odešlo ponechávající slabý článek svému osudu, zákonu silnějšího! Satanista ctí a řídí se tímto přírodním zákonem, který je věčný. Množství lží a smyšlených příběhů, které se na Satanismus, kvůli jeho schopnosti nenávidět, přičemž nenávist považuje (co se významu týče) za rovnou lásce, snesli už nejspíš nesmyje ani pověstný čas. Reportáže o zvířecích a v lepším případě i lidských obětech ve jménu vládce pekel našla svou živnou půdu u široké veřejnosti, která miluje skandály a především je radši, když se jako o špatném hovoří o komkoli, pokud se soud vyhne jí samotné. Satanismus říká „řiďte se především jen sami sebou a vrchním žalobcem i soudcem vám budiž vaše svědomí.“ Nenechte si nic líbit a na vás nebo vašich blízkých spáchané zlo a příkoří potrestejte mnohonásobně. Ať si je každý dobře vědom kdo jste, že jste tady a jste silní! I když budete poraženi tak si vás nepřítel musí zapamatovat a obávat se vás.
Neutuchající touha vstřebávat nové informace, neustálé rozšiřování nekonečných obzorů, nikdy neustávající vývoj. I takto by se dal shrnout hlavní životní úděl Satanisty. Co vše je v našich silách, jaké nečekané možnosti skrývá náš mozek, jakou moc má myšlenka a kam až sahá lidský potenciál. Věčné otazníky trápí většinu, ale vlastní lenost nám brání v osobním rozvoji, který závisí na nás. Satanista se potřebuje stále rozvíjet neboť sám Satanismus je obdařen neuvěřitelnou dynamičností a on sám je bytostně závislý na samostudiu. Oblasti osobního rozvoje mohou být u různých jedinců odlišné, ale touha je stejná – objevit, naplnit a využít veškerý dostupný lidský potenciál jehož rozměry mohou být až děsivé.
V Satanismu existují dvě hlavní směry. První je „Satanismus v podobě vzpoury či protestu“ a druhý, pro nás zároveň významnější a smysluplný je „Satanismus jako životní filosofie.“ V našem prvním případě jde o onu známou formu vyznavačů Ďábla, tolik zajímavou pro veřejnost. Základy tohoto směru byly položeny už v hlubokém středověku, kdy lid trápila na jedné straně věčná nouze a chudoba a na druhé straně je vyloženě provokovala a silně dopalovala Církev se svými neskutečnými statky, pokrytectvím a stále se zvyšující světskou mocí, přičemž zcela zapomněla na své původní hodnoty a především na obyčejného člověka. Nemohli již důvěřovat Bohu a tak se obrátili na Satana. Jejich činnost spočívala v hlubokém opovržení Církví a hlavní zábavou se staly parodie na klasické křesťanské rity. Právě odtud pochází např. slavná Černá mše, ale také Satanský křest, Satanská svatba a nechyběly ani ony pověstné nevázané sexuální orgie, kterými se bavila především nudící se šlechta. Druhou vlnu Satanismu, chápaného jako životní filozofii, přineslo až dvacáté století a jeho osobnosti. Z okultismu a magie se stal znovu žádaný artikl a to přitáhlo velké množství zájemců o tyto praktiky. Jak už je ovšem zvykem a léty prověřená pravda, vydrží jen někteří, ti co skutečně hledají. Satanismus nabyl během dvacátého století jednotnější formu a snad se mu i povedlo zbavit se některých hrůzných dogmat s ním spojovaným. Dnešní Satanisté jsou sebevědomí a úspěšní jedinci, kteří se vyskytují ve všech oblastech lidské činnosti. „Zdravé náboženství“ jak je též někdy Satanismus nazýván snad konečně dochází svého zaslouženého klidu díky neoblomné snaze a práci jeho stoupenců přiblížit ho jak je jen možno lidem a široké veřejnosti. Lživé krvavé historky a hloupé, nesmyslné pomluvy ustupují a na světlo světa vychází nový Satanismus, jako obor nekonečných možností a neustálého vývoje.
____________________________________________________________________________
Úvodní stránka Články Satanismus
____________________________________________________
©2011 Drappi Dragorinus
___________________________
Menu
Vyhledávání
