_________________________________________
PRVOTINA NENÁVISTI
_____„Drappi Dragorinus“_____
V temných hodinách našich dnů chvějí se vzrušením rány dávno už letité, hlásíc se o slovo. Ty rány, které raději ztratíš navždy, než abys je znovu otevíral a šťoural se v nich jako už mnohokrát předtím. Krom těchto již prožitých, rodí se zároveň ty budoucí. Nenápadné zárodky, využívající starých bolestí, kterými jsme zaměstnáni natolik, že trestuhodně pomíjíme budoucnost.
Čas temnější letní noci v novu, ale tváří z ledu tesanou, hlasem severnímu větru podoben přinášející temné polární bouře měnící osudy lidí. Samota se všemi svými obměnami nabývá v oněch dnech na síle a zákeřnosti. Jakoby toužila získat další zoufající bytosti do své náruče nesoucí jen zkázu a smrt. Koho lapí, bývá ztracen.
Oči se kalí, avšak postrádající slz, která za ta dlouhá léta utrpení vyschly nadobro. Můj zrak nyní zakrývá jemný povlak trýznící mě fyzicky i duševně způsobem, který si nedokáže představit nikdo, krom toho kdo mučení zažil osobně. Neznám přímého důvodu, proč mě stihla tato krutost, snad mé minulé "hříchy" mě konečně dostihly. Již po dlouhá léta nesu to strašné břímě a sil stále ubývá. Často bývám usoužen k nesnesitelnosti vlastního bytí.
Drobná šupina má vlastní vůli a pevně vládne mým tělem. Snad z pekelné propasti temnou silou obdařena jest. Silou rdousící životy. Jak z něj mám být potom radosten?! Kamkoli jdu začne se života její zásluhou vytrácet, dokud jej všechen nezahubí či sami tvorové, obývající tu krajinu dobrovolně odejdou jinam chráníc si holý život. Ten kdo setrvá neujde smrti, která přichází bleskurychle, bez výstrahy. Kdekoli spočine můj pohled skrze ďábelskou slídu, tam zůstává věčná stopa vraždící krutosti. Výstraha, memento zvráceného pustošení, které se tudy prohnalo, zanechávající za sebou rozsetá krvavá, k nepoznání zohyzděná těla všeho co se připletlo do cesty. Zaslepen šupinou již tak dlouho, pozoruji u sebe, k vlastním u zděšení, záchvěv vzrušení, když hledím na dílo svých paží, kterým démon vládne.
Vše ale musí jednou skončit a tak posedlý touto myšlenkou křižuji svět když konečně narazím na správnou indicii. Drže se jejích pokynů, jdu stále severním směrem, nedávaje si oddechu. V tu zjeven jsem před obrovitou branou nelidských rozměrů. Skulinou nedovřených křídel brány, nahlížím jaké tajemství skrývá avšak nevidím ničeho nežpustou, za obzor se ženoucí krajinu, uvězněnou zmrzlým příkrovem. Chvíli váhám a pak nesměle vykročím dále. Sotva pár kroků za branou mě přepadá podivná úzkost, která mě nutí přemýšlet o návratu do známého prostředí, představující bezpečí. Varovně mi v uších zní ozvěna skřípajících pantů a tesklivý nářek zavírající se brány. Musím pokračovat. Už po pár dalších metrech mnou náhle projíždí nezvladatelný vztek plnící každý i ten nejskrytější kout mé bytosti. V prázdnotě ledové pustiny zjevuje se z ničeho nic konce nedozírný zástup, mě neznámých tvorů, ale je zcela evidentní, že touží po mé čerstvé krvi.
Zlomená je již jakákoli vůle zmanipulované mysli hroutící se do hlubin šílenství, drcena nepopsatelnými vizemi, které ženou míru vzteku do smrtícího abnormálu. Zlost, připravena svou ničivou silou rozdrtit zástupy těch neznámých tvorů, bez milosti a zaváhání.
Ve svém šílenství, vprostřed krvavé lázně, jako ve snu přihlížím vlastnímu nepříčetnému běsnění. Teď už není šance cokoli vrátit, musí zhynout všichni, bez rozdílu, do posledního raněného nemohoucně se svíjejíce na chladné zemi, bez slitování. Zcela v cizí moci, vraždění stalo se již přijatelným, morálně přesvědčen o správnosti svých činů. Nikdo a nic neobstojí. Život ztratí vše co chybuje pohybem stejně jako strachem ztuhlé v kámen. Na rukou krve již celých tisíců a přesto e mé paže derou stále vpřed a neúnavně hltají jeden život za druhým. Nakonec zbude jen prázdnota.
Toť Pyrrhovo vítězství nad sebou samým. Vše dokonáno jest a nezbývá než mého vlastního života zatratit. Přichází smrt a pak….nic.
A řečeno bylo: "S nicotou ničeho nepřichází, stejně jako po ní a věčnost, ta je nepředstavitelná a trvání její nekonečné….
_____________________________________________
_____________________________________________
©2011 Drappi Dragorinus
__________________
