_________________________________________
T R O J I C E K R Á T K Ý CH
_____„Drappi Dragorinus“_____
N O Č N Í N Á V Š T Ě V A
Starými, dřevěnými, léty rozvrzanými dveřmi proniká nepřirozeně silný chlad. Má v sobě cosi děsivého. Nese sebou zvuky blížící se bouře, které záhy střídají tiché vsuvky klidného, zimního úplňku. Dveře jsou nastevřené a to co jimi přichází, děsí mou duši. V zrcadle po mé levici zřím děsivé výjevy monster z nejhlubších koutů podsvětí. Obrazy, mně vyjevené, působí podobně jako silná třaskavina rvoucí mé už tak zubožené tělo na krvavé, nerozpoznatelné fláky masa. Za dveřmi čeká mocný démon. Nevidím jej, ale zcela jasně cítím jeho strašlivou, mysl drtící přítomnost. Zježené chlupy, reakce divé zvěře v ohrožení, jsou toho neklamným důkazem. V rádiu temně chrčí zatímco za okny zvedá se silný vichr, agresivně se opírající do přespříliš křehkých, už tak popraskaných skleněných výplní, představující jedinou zábranu mezi mnou a šíleným běsněním živlů tam venku. Co zbývá mi k ochraně?!?? Již zhola nic... Vydán životem napospas Ďáblu a jeho věrným nohsledům očekávám, již napůl šílený, příchod konce! Znenadání, snad v pouhém oka mrknutí je klid. Blázním snad?!! Po události nedávno minulé ani památky...jen v rohu potemnělé místnosti slabě poblikává plamen svíce...odměřující pozvolna můj čas...
__________________
K o l o b ě h O t á z e k
Kdo pochopí všechny ty nekonečné, vše prostupující otazníky? Potřebujete radu, ale máte problém, obrovský problém...Ani nevíte na co a jakou radu potřebujete. Jak toužit po odpovědi když neznáte otázky?? Oči již nepláčí....vyschly. Kdyby se mělo něco řinout, tak spíše posypou se zrnka písku než byste zahlédli jedinou slzu. Ne, že nedovedli byste cítit, to ano.....jenomže se něco stalo. Něco uvnitř se pohnulo.....a zrak vidí jinak, uši slyší uvnitř a srdce??? Tne zkrvavený kus masa...srdce...nesnáším jej. Způsobuje hromadu potíží....proč?!? Cesta pokračuje a hrob se hladově otvírá. Život končí a hlína se dere do úst, aby prostoupila tělem a vrátila ho zpět do lůna země....
____________________________
____________________________
©2011 Drappi Dragorinus
__________________
M i s a n t r o p i e
Už znovu prosakují, cítím je jak blížící se bouři. Šílené stavy odporu a zhnusení, hraničící s čirou nenávistí, gradující v opovržení životem samotným. Zřetelně je cítím ze všech pórů a čpící lidskost vyvolává neovladatelný dávivý reflex....Je to trestem či darem?? Neúprosná nenávist!!!! Srdce postrádající lásku snadno pak nalezne alternativu v opaku rovném svou silou...Duše, zůstane-li nějaká, nabude obludného zjevu, vzhled tak přispůsobující myšlenkám... Opovržení rasou beze cti, bez hrdosti...opovržení lidskou rasou! Takto vzniklá konfrontace s vlastním původem může být smrtelná. Strach z možné ztráty ubohé a nicotné existence ztrácí převahu a SMRT se stává jediným vykoupením z konce nemajícího zápasu....
____________________________
____________________________