_________________________________________ 

          B          L          O          G          

 

P  a  r  a  z  i  t

(09.07.2001)

Je brzy ráno krátce před pátou hodinou... Jsem šíleně unavený, ale vztek, hněv, zloba plní mé nitro, clomá základy mé bytosti a nedovolí mi zavřít oči dříve, než-li nepodniknu první kroky a alespoň počáteční přípravy v odstranění, zničení a vymazání zcela zbytečné existence otravného parazita. Jsem si jist jejími postraními, pokřivenými úmysly, na víc se nezmáhajícího chcípáčka, ve snaze zlákat mě nejdražší osobu do věcí o kterých nechci mluvit, psát ba ani pomyslet ve strachu z okamžitého běsnění mích oprávněných emocí volajících po krvi. Má nenávist je v tomto momentě něčím co musím si hýčkat, opečovávat a chránit co by nejcennější poklad se strašným smrtícím potenciálem, který po vypuštění není již možno zastavit. Nebudu vyčkávat a zakročím proto dříve, než-li se stane něco co nedá se již vrátit. Je mou překážkou, palčivým problémem, zhoubným nádorem, který musí být bezpodmínečně vyjmut z mého života...bezezbytku..bez slitování! Ten konec je překrásným pro mně a bolestivá muka té osoby budou balzámem, který po dokonání do čista vyhojí vše co bylo napácháno... 

 

 

N  a      z  a  č  á  t  k  u

(24.05.2011)

Šílenost posledního období, která mě přepadla a hluboce se zakousla, snad již pozbývá své moci. Nemohu říci, že se cokoli jakkoli vrací do starých kolejí,neboť to je nemožné. Svými činy a cíleným rozhodováním jsem načal zcela novou, a pro mě dosud nepoznanou životní etapu, od které nevím co očekávat. Přesto to považuji i za určité vítězství, neb stereotyp, který mě jímal koncem loňského roku, byl již neúnosný. Z jiného úhlu pohledu jest pravdou, že se vším novým a nepoznaným přichází i jistá míra obav a strachu jako nedílná součást naší lidské přirozenosti. Další děsivou částí nového života jest možnost volby, která jde ruku v ruce se svobodou. Je zvláštní jak člověk často a rád mluvívá právě o svobodě jako o svém nejzákladnějším požadavku a přirozeném právu, a když je mu konečně dána, často neví co si s ní počít. Opět se v tom ale ztrácím já sám. Častý to úkaz mého psaní. Odbíhám, odbočuji a najednou zjišťuji, že píši o druhé osobě, tak aby se obsah textu netýkal naoko mé osoby. Avšak již toto samotné uvědomění nedovoluje vzniku problému. Vzhůru do dalších dnů...beze strachu vstříc tvorbě nového života...s cílem více si plně uvědomovat sám sebe, hající si neúnavně své místo ve světě...

  

 S   m   y   s   l 

(06.05.2011)

Neuvěřitelný.... To co se děje a kam se vše řítí... Bez konce a vymezujících mantinelů. Krátké bezvětří podobné "oku bouře", se rozprostře jen proto, aby posléze stejně náhle i pominulo ve zmatku pokračující smrště živlů. Ano, pokračující a nikoli rodící se nové..jen stále neúnavně obíhá mím životem, kolem mne, skrz mne... Sám, ve svém nitru hledám nyní cokoli jistého, pevného...stejně jako zbloudilý námořník v nočních vodách vyhlíží s námahou záblesk světel majáku...orientačního bodu, kterému se odevzdává s naprostou důvěrou ve chvílích kdy jiíž nemůže se spoléhat na vlastní smysly... To jediné pro mne, nepostrádající ničeho čeho mně se nedostává, zhmotnění všeho co tvoří podstatu mého života je nyní kousek od mé lévé ruky...má milovaná víla!! Až jí nebude po mém boku??!?? ...pak přetrvá jen nicota s doširoka otevřenou, věčně hladovou tlamou... Psychika se bortí a stojaté bahno mě pohlcuje...ústy se dere do mého těla a plní jej smrtícím koktejlem. Jsem velmi ospalý, zesláblý...ulehnu-li však, pak hned v divoce rotujícím vichru myšlenek ztrácím se...a to rozhání vytoužený spánek...s ním ale i odhodlání a životní vitalitu. Má-li přijít můj konec...znamenající cokoli...jen její štěstí je pro mne smyslem posledních dnů

 

 P  r  á  z  d  n  o    v    k  r  á  t  k  o  s  t  i

(26.04.2011)

Vakuum...jediná  s těžkostí a obtížemi zrozená osamocená myšlenka, zející teď v prázdnotě mého vědomí...Vakuum vyšťourané v hlubokých záhybech temna finální zoufalou snahou vyjádřit..vystihnout, co nazvat by se snad dalo "rozpoložením v přítomnosti okamžiku vlastního existence. Prioritní, noedbytná nutnost  vybrat sobě pojmenování, kterým bych vše lépe označil a získal tím možnost již pojmenovanou neurčitost poznávát s jedinou touhou zbavit se té ubíjející, nehybné křeče v černočerném,  ničím neomezeném prostoru, kde s vysilujícím mžouráním oslabeným zrakem zastřeným dlouhým vstřebáváním tmy,  snažím se rozpoznat směr..vratkou klikatící se cestou skrz stíny tvořící můj svět..mou realitu...samotné základy  života...

 

 

 D o t e k     p ř í z n ě

(06.04.2011)

To byl sešup. Sled událostí několika posledních dní mě zas řádně profackoval a otevřel oči. Posléze mi ke sklonku dnešního dne osud ukázal i trochu přízně. Znáte přísloví: "PRO DOBROTU NA ŽEBROTU"... Právě tato věta zní mi v mysli společně s uklidňujícím vědomím, že se již nikdy nebude opakovat to co se stalo. Važte si Vašich blízkých a těch co Vás mají skutečně, upřímně rádi. Není jich věru mnoho. Sám mám to štěstí, že mohu říci: "Ano, mám jednu osobu nejbližší a milovanou." Tou osobou jest má milovaná žena, které chtěl bych tímto nyní poděkovat: "DĚKUJI MÍNO!!!"

A nyní k životní zkušenosti jež získal jsem v době nedávné. Každý z nás má jistě kamaráda či kamarádku, kterého(kterou) zná již od školky..Také měl sem takového kamaráda, kterého zde zváti budu jen H.. Do vsi, kde žiji, se má rodina přistěhovala v mích pěti letech a já pojal jí jak se říká za svou "Rodnou ves." Rodiče vlastnili v té době rozsáhlé hospodářství, v okolí srovnatelné svou velikostí jen s dvěmi dalšími. Mezi těmito třemi statky fungoval nádherný výměnný obchod a já tak nosil sousedům domácí vejce výměnou za čerstvé kravské mléko. A zde poznal jsem kamaráda H.. Spřátelili jsme se a následujících deset let je většina mích zážitků také jeho zažitky. V pubertě pak opustil jsem "rodnou ves" , do které jsem se po několika velmi divokých letech, přiváben láskou vrátil. Shledání s kamarádem H. na sebe nedalo dlouho čekat a my navázali kde jsme skončili a opět jsme jako dva kamarádi bojovali se světem. Ten H. ocitl se časem v situaci, kterou jsem dobře znal a sám si jí prožil. Byl na dně, bez stálého bydlení, práce a všichni na něj zanevřeli. Zůstal jsem mu oporou a pomáhal mu jak jen mi to možnosti dovolovali...společné melouchy, daroval jsem mu starý mobil aby si mohl lépe shánět zaměstnání, několikrát mu dal jídlo když přišel hladový i uprostřed noci. Jeho situace se stále zhoršovala, ale byl jsem stále za ním. Nedávno půjčil jsem mu své poslední peníze...mluvil o náléhavém případě a tak jsem se ani nerozmýšlel. Vždyť to byl H., můj kamarád od školky. Od té chvíle již sem ho neviděl a telefonáty byly zbytečné. Ignoroval mne, vyhýbal se mi a já se od ostatních dovídal kde byl všude viděn. Bylo zřejmé že mě normálně podrazil. Dnešní přízeň však vzala na sebe podobu shledání s H...nenadával jsem, nekřičel...jen mu chladně sdělil co jsem měl na srdci a navždy ho vyškrtl ze svého života. Doba je jaká je a mezilidské vztahy nemají hodnotu. Proto nikdy nevěřte bezmezně více lidem...kolik věrných za život skutečně potkáte??!! Já potkal...mou ženu a ta zrada od H. mi otevřela oči, že více už jich nebude. A proto máte-li někoho jako já svou ženu, vlastníte poklad nedevšechna bohatsví. Závěr je, že jsem rád, že stačil jsem poznat co v mé milované mám....a všichni ostatní???? Do budoucna vždy bez vyjímky ke všem s odstupem a nadhledem, protože svou jedinou životní spřízněnou duši již sem našel....

 

 Č t v r t s t o l e t í    n a    k r k u

(29.03.2011)

Výročí vzniku mého "pozemského" života se blíží....opět, znovu, nezastavitelně...tak, jako ubíhal, námi časově vymezený, lidský rok, který pozvolna dovršuji. Mysl zaznamenala po těžkých dnech onu vytouženou, drobnou porci klidu, potřebnou pro rekonvalescenci. Jindy kumuloval by v mích myšlenkách temný stín možné hrozby a tento současný stav podeziravě bych pozoroval....obávaje se příslovečného "klidu před bouří." Co říka mi vlastní zkušenost?!?..Nečekají mě žádné bujaré oslavy a množství rozličných návštěv za účelem gratulace...nepotřebuji povrchní přání spousty lidí, kteří mě za prvním rohem navrch obdarují "pěknou, pestrou a záživnou" pomluvou!!!! Dny nadcházející protká klidné vnitřní rozjímání...jakýmsi trestuprostým účtováním...Především pak ale uvědomění si hloubky faktu vlastní existence...dotek esence života ve vědomém prožitku přítomnosti, která jest jeho místem...prostorem živého života...kde nejvyšším zákonem je pomíjivost... 

 D    i    v    n    é

(24.03.2011)

Cítím se skutečně moc divně. Svírá mě mnou nepojmenovatelný pocit...tma hluboko uvnitř mně jakoby se probouzela a zaplavovala nitro chladem a předzvěstí špatných událostí, které navždy změní můj život. Věci o kterých jsem psal v předešlých dnech se svým způsobem uklidnili...avšak zdání klame a stav "jen na oko" může snad být prazákladem té nálady podobné zhoubnému nádoru svou skrytostí a oblastí napadení. Zde nejde ale o fyzické problémy. Jak už je u mně běžné, zas se vše týká psychiky. Zamýšlejíc se nad celkem, připadám si pomalu už jak šílenec neschopný zdravého úsudku. Mám strach.  Ticho, to ticho v obvykle bouřící mysli mě děsí. Přeji si aby jednalo se o pouhý "planý poplach", vždyť i ten mě sám o sobě stojí dost sil. S obavami zůstávám vzhůru a stejné obavy jímají mě při myšlence na spánek. Zprvu snažil jsem se zaměstnat mozek konstruktivní činností, ale s postupujícím časem a výběrem další a další volby jak se zaměstnat zjišťuji, že vše je absolutně marné a nic nedokáže stín mé mysli rozehnat. I při psaní těchto řádků snažím se marně potlačit stoupající nervozitu viditelnou lehkým třesem rukou. Netuším co se děje a nevím chci-li to vědět neb vědění pravdy má moci nad životem a smrtí....

 

 J e n     t a k

(20.03.2011)

Pomalu ani nevím co bych psal a tak to dnes nejspíš nebudu ani nějak dramatizovat a prodlužovat. Snad jediné u čeho vidím nějaký pokrok, posun či odvedenou práci je momentálně tento web. To co se poslední dobou dějě mě nenechává klidným a rozhodně teď nemam na mysli světové dění a situaci kolem (a nejen tam) Lybie. Myšlenky zaobírají se výsadně soukromím životem, který je zaměstnává více než dost. Jsem silně zmatený a dezorientovaný a nemít přehled nesnáším. Štve mě když nedokáži ani odhadnout co udělají lidé kolem mě, otvírá to více jejich možným útokům, násobí možné následky a prohlubuje zranění tím způsobená. No nic, budu se držet svých slov a neprodlužovat dnešní zápis....dříve, než propracoval bych se k otázkám aktuálním, hlasitým a především nezodpovězeným...k otázkám důvěry

  

Z l e p š e n í ?!?

(15.03.2011) 

Tak jsem prakticky prospal tři dny a tři noci.... Nevím, byla-li to tak silná či jen obrana zdeptané a absolutně vycucané psychiky. Také si nejsem jist, zda-li to drobné (přesto vítané) zlepšení mého psychického "rozpoložení", vyváží opět totálně rozhozený biorytmus, pokud se v mém případě dá vůbec o existenci něčeho takového vůbec realně uvažovat. To, co tento pojem pro ostatní znamená u mě pozbývá jakéhokoli významu. Organismus navždy poznamenaný stínem dřívější veselí žije se svým životem, často popírající zákonitosti své vlastní funkčnosti. Jsem důkazem dvou na první pohled protichůdných pravd. A to, že za prvé toho lidský organismus vydrží neuvěřitelně moc, ale za druhé je zároveň velmi precizně a jemně sladěný mechanismus a i drobná závada,změna konfigurace ho ovlivní jako celek i v cela nečekaných oblastech. Hodiny ukazují pár minut před druhou ranní a všude je dávno klid a ticho. I ta nejposlednější okna v sousedství již potemněla a já znovu, jako už tolikrát předtím, osiřel v nočním světě...v čase jen pro mne a mé vlezlé myšlenky. V těchto chvílích stává se kolikrát samota noci neúnosná, ale vyjímečnost, atmosféra okamžiku podporující nejrůznorodější nečekané myšlenkové pochody, nedá se ničím popsat natoř nahradit. Proto vychutnávám si nespavosti do chvíle kdy mě únava dožene, dnešní noc stane se minulostí a sen dá mi zapomenout až do další chvíle mé "věčné a osamocené noční hlídky"

 N  á  l  a  d  a

(10.03.2011) 

Poslední, stále probíhající období dalo by se označit přinejmenším jako nestabilní. S nepříčetnou náladou deru se od hodiny k hodině, neschopný konstruktivního uvažování což je komplikace držící mě na místě, neboť pak vlastní myslí přijít na tu cestu z šíleného labyrintu zoufalství. Vysvobození se tak vzdaluje následkem čehož je ještě více otrávená mysl...bez nálady...emočně plochá. A co vytoužený klid mysli očekávaný s končící zimou a tajícím sněhem?!...za okny slunečno, sníh v nenávratnu....ale sračkoidní stavy přesto dál zůstávají, snad vyčkávajíc ač netuším na co. Neustále gradující nálady v kombinaci s mou přirozenou výbušností děsí mě možnými následky katastrofických rozměrů a tak tento čas trávím v ústranní, vyhýbající se lidské společnosti eliminujíc tak možnost roztržky. Snad dalo by se říci že také v jistém smyslu vyčkávám...sic bezcílně, ale účelně..Je to jako s bažinou...čím více kolem sebe člověk kope, tím hlouběji se boří do sraček. Ale i každá bažina má své dno, jen cestou k němu nesmí spolykat se přespříliš jedovatého humusu  znamenající zánik a smrt.


 ___________________________________________________________

Úvodní stránka     Blog

____________________________________________________ 

©2011 Drappi Dragorinus

________________________________ 

Jak prožívám běžný den...

Nepravidelný deník všedních nálad....

Vše na co myslím...bez cenzury...

________________________________ 

 

 "nemůže být v mém životě ničím...je buďto mou spásou nebo zatracením".. D.D.

 =============================================================

"životní poznání jsou těžká, často mi podlamují nohy".. D.D.

 =============================================================

"hledal jsem světlo a našel tmu, hledal jsem lidi a našel netvory, hledal jsem lásku a našel nenávist, hledám život a čekám až najdu smrt"..D.D.

________________________________